CHYŤ NIŤ

Získal: 
cenu
Text kurátora: 

 

Taková obyčejná niť - a jak neobyčejně ji dovedli uchopit ve svém projektu v choceňské ZUŠ!

Zamotali se v motanici, zbloudili v bludišti, ztratili se v Stratilovi. S nití si hráli, hledali asociace, malovali ji, modelovali, zapisovali zážitky z bloudění poslepu bludištěm, zkusili vrstvení linií a dávali jim řád, sledovali

čáru v ploše - niť v prostoru, pracovali na minifilmech, seznamovali se s prací výtvarných umělců i textilní manufaktury... Už vědí, jak pomalu přibývá tkaní vázaného koberce i gobelínu. Zapojili smysly, fantazii, zvědavost, učili se trpělivé práci.

Listuji nitěnými knihami a leporely a oceňuji ženskou jemnost a citlivost v promyšlené dlouhodobé motivaci

tohoto projektu. Oceňuji, do jaké rozmanitosti, hloubky a vyznění nitěný projekt došel.

ak. mal. Zdena Synecká

CH Y Ť   N I Ť

ZUŠ Choceň, vyučující Dana Kaňková

Průvodní text

 

Vzhledem k tomu, že letošní ročník přehlídky je zaměřen na komunikaci s výtvarným dílem, chtěla bych nejdřív pár větami přiblížit naši práci s dětmi v této oblasti. Tvoříme:     

a) v rámci dlouhodobých projektů, které přímo sledují určitá umělecká díla a cíleně se jimi zabývají (např. předloňský celoroční projekt  Baroko s dvěma výstavami, slavností s přehlídkou paruk, s vánočním vyvěšováním andělů vytvořených podle předloh z barokních obrazů přímo do města, s natáčením příběhů z barokních krajin a zátiší nebo exkurzí do areálu v Kuksu)

b) v rámci kratších cyklů, reagujících buď na tvorbu určitého období (Funkcionalismus v Chocni) nebo určitého autora (Něco z Gaudího)

c) v rámci různých jiných projektů užíváme nejrůznější přístupy inspirované výtvarným uměním – ve větší míře tím současnějším (F.Skála, Č.Suška, P.Kvíčala, A.Kučerová, A.Šimotová, I.Kafka…)

 

Projekt CHYŤ  NIŤ (v konkrétním i přeneseném smyslu), kterým obesíláme přehlídku, pracuje s výtvarným dílem cíleně v jedné ze svých větví – v části pro nejstarší žáky, i když na cyklu pracovali všichni moji žáci základního studia.

 

 „Zamotáni v motanicích“ jsme byli s nejmladšími žáky (8-9 let). Z nastříhanými vlnami různých barev jsme objevovali, jak se stane třeba kousek hnědé nitky žížalou, hůlkou pro dědečka, cestičkou, uschlou trávou ohnutou ve větru, atd. Za podobnými tvarovými asociacemi jsme vyrazili do parku a usilovně je zakreslovali. Když jsme si pak hráli s delšími kousky vln,  na vzniklé motanici jsme pozorovali, jak se která vlna ztrácí mezi druhými, jak kličkuje, která je nad a která pod…Motanici jsme malovali. Také jsme si motanici zkusili na vlastní kůži při jedné pohybové proplétací hře. Měkkost a tvar klubíček, jež jsme si poslepu soustředěně ohmatali nám připomněla, že klubko je oblíbenou hračkou koček. Klubka jsme měli, tak jsme si k nim kočky vymodelovali z hlíny a následně je zkusili kreslit i s nasvíceným stínem. Kdo chtěl, mohl si  vyzkoušet skutečné pletení, každopádně všichni jsme tvořili aspoň to na škrobovém papíře nebo na kresbě pletenin. Obrázky k této části jsou v knize „MOTANICE“ a „Tkaní a pletení“. Nit v této části vystupuje ve své konkrétní podobě, i když při asociačních etudách nabývá symboličtějšího významu.

 

„Zbloudivši v bludišti“, hledali jsme (se žáky starými 11 – 13 let) záchytné body, drželi se Ariadniny nitě jako symbolu pro záchranu v neřešitelné situaci, abychom nepadli do spárů Mínotaura. Četli jsme si řeckou báji o něm i o jeho přemožiteli Théseovi. Oba protagonisty báje jsme modelovali z hlíny a skládali je do sousoší posledního boje. Vytvářeli jsme spletité chodby na malovaných i papírových bludištích, zároveň jsme si zažili i vlastní bloudění poslepu, psali o svých zážitcích a pak je malovali. Obrazovou dokumentaci najdete v knize „ARIADNINA NIT“.

 

„Ztraceni v Stratilovi“, lépe řečeno v jeho kresbách. Nit nám tu dává možnost , že se stává výrazovým prostředkem k výpovědi. Žáci od 5.ročníku až po studenty II.stupně pracovali s těmi díly V.Stratila, z nichž se jako z tajemného bezčasí přízračně zjevují věci, osoby a zvířata. Když jsme se na ně poprvé dívali, hledali jsme odpovědi na to, co se zobrazuje, jaké nám to předává sdělení a jakými prostředky. Ptali jsme se tedy na námět, téma nebo obsah a formu. Zkusili jsme si vrstvení linií a pak jimi vyjádřit nějaký obsah – světlo z nároží, světlo uvnitř, všude tma, černá díra…V nedávném barokním cyklu jsme rozpoznávali jednotlivé prostorové plány v barokních krajinách. Z dvou rozměrů obrazu jsme je jeden po druhém „vyzvedli“, postavili jako kulisy a ve třech rozměrech výjev oživili. Pokud bychom se chtěli pokusit o něco podobného se Stratilovými obrazy, jde to mnohem hůře. A přece se naskýtá řešení tím, že linii v ploše nahradí v prostoru nit. My sami se staneme tajemně opředenou bytostí sídlící v obrazu. Každý si našel v učebně, šatně, skladu, místo pro svůj zpřítomnělý obraz. Nějakou chvíli „v obrazu setrváváme“. Potom zapisujeme své prožitky a snažíme se je dostat i do následných figurálních prací. Pomáhá nám v nich užití šablony a otisku barveného provázku. Stále pracuje s principem vrstvení. Ten zůstává i při tvorbě „nitěných knih“ a kdo chce může ho využít i při tvorbě krabiček pro mé „já“. Někdo žáků dává vrstvení řád. Vyznění se proměňuje – ukazujeme si dílo L.Daňka a všímáme si rozdílu se Stratilovými kresbami.  Modelování z hlíny je také ovlivněno prací s nitěmi, provazy a vlnami. Některé části plastik mohou vypadat tak jako kdyby  byly spoutány, jinde se hmota vyduje. Ukazujeme si sochy H.Moora. Vzniklé hlíny kreslíme jako celek nebo pouze detail. Jako poslední fáze této části projektu vznikají minifilmy na téma nitěného dialogu. Připomněli jsme si přitom Švankmajerův animovaný film, který jsme si již promítali při jiné příležitosti.  Obrazová příloha v knížkách „SVĚTLO UVNITŘ“, „SVĚTLO SKRZ MŘÍŽE“, „ČÁRA V PLOŠE – NIT V PROSTORU“.       

 

 

Nesmíme zapomenout, že jsme pracovali s vlnami a nitěmi také tak, jak by se nejvíce očekávalo. Mluvili jsme o tkaní látek, o druzích vláken – hlavně přírodních. Mladší žáci tkali z odpadového papírového materiálu dvou barev, starší zjistili, jak pomalu přibývá gobelín a jak o něco rychleji ručně vázaný koberec („Tkaní a pletení“). Jednomu přírodnímu vláknu jsme se věnovali více hedvábí. Kde se bere, odkud se dováželo po Hedvábné stezce, proč nesměl v Číně nosit nikdo žluté hedvábí, za jak dlouho se zakuklí housenka bource, co to byly Hedvábnické jednoty a zůstaly nějaké stopy po té, co sídlila v nedalekém Vysokém Mýtě? Na mnohé z těchto otázek už známe odpovědi.

 

 

CO NÁS JEŠTĚ V RÁMCI PROJEKTU ČEKÁ?

Dotáčení filmečků, návštěva gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí a průzkum pozůstatků po Hedvábnické jednotě ve Vysokém Mýtě.

Počet zúčastněných dětí: 
57
Doba trvání projektu: 
září 2009 - březen 2010 (některé části ještě pokračují)
Věk dětí
Od: 
8
Do: 
18
Seznam odevzdané dokumentace: 
kniha MOTANICE
kniha ARIADNINA NIT
oboustr. leporelo ČÁRA V PLOŠE – NIT V PROSTORU/HEDVÁBNÁ STEZKA včetně "zakapsičkovaných" knížek Katalog hedvábných výrobků a Bourec morušový
kniha SVĚTLO UVNITŘ
kniha SVĚTLO SKRZ MŘÍŽE
knížka TKANÍ A PLETENÍ
Pedagogická reflexe projektu
Uveďte inspirační zdroje, proč jste se začali zabývat problematikou projektu, co bylo pro vás významné:: 
kresby V.Stratila, během práce i tvorba L.Daňka, Z.Sýkory, P.Kvíčaly, H.Moora
poznávací rovina cyklu
zkušenost s tkaním i dostupný materiál
Inovační přínos projektu podle vašeho názoru:: 
Nevím, jestli na tuto otázku dovedu odpovědět. Při koncipování projektů a metodických řad se snažím vycházet prvotně z toho, aby byla dodržena logika sledu jednotlivých činností, aby žáci chápali jejich posloupnost a byli schopni je vnímat v souvislostech. Postupy a metody volím podle toho. Klidně použiji "ověřenou" cestu, pokud dobře zapadá do kontextu. Touha po originalitě jako cílové kategorii se mi zdá stejně nedobrá jako touha "vyrábět krásné obrázky".
Mapování tvůrčího procesu
Navázání na zkušenosti zúčastněných dětí:: 
U mladších žáků jsme navazovali na konkrétní situaci (zaplétání kousků vln),na její prožitek (propletené ruce při pohybové hře), na hmatatelný dotek s materiálem (měkkost klubíčka) i na vlastní zkušenost (klubko - oblíbená kočičí hračka). Daří se nám také pracovat s následnými asociacemi. V čistě výtvarné rovině jsme navazovali na některé malířské etudy z přípravky (O hadu Barvožroutovi). U větších žáků a studentů jsme zvyklí pracovat s větší mírou abstrakce, i když ani tady nechybí zážitek, od něhož se odvíjí další směřování (bloudění poslepu, uzavření se do nitěného prostoru). V dílčích částech cyklu jsem se odvolávala na nedávný projekt o baroku.
Kritéria, kterými byl usměrňován proces tvorby:: 
Snažila jsem se, aby měli žáci v rámci jednotlivých kroků "manévrovací" prostor. Se skupinou nejstarších žáků a studentů jsme často diskutovali na téma volby adekvátní formy pro zamýšlený obsah tak, aby vyznění díla divákovi mohlo zprostředkovat záměr autora.
Sebereflexe autora coby tvůrce:: 
Naše projekty mívají silnou poznávací stránku, přesahující , myslím, rámec výtvarna. Tím se možná mohou scházet s něčím, s čím se děti potkávají na základní nebo střední škole. Co se liší je způsob JAK se s tím potkávají. Moc ráda s dětmi zažívám údiv z objevu - jak na poli myšlenkovém, tak a poli výtvarném. Cyklus Chyť niť je ukázkou naší obvyklé práce.
Jak proběhlo komunikační ověření?: 
V lednu proběhla týdenní výstava v Orlickém muzeu v Chocni a další, menší výstava v ZUŠ nás ještě čeká. Budou na ní prezentovány práce vzniklé od ledna do března 2010 a také filmečky, které právě dotáčíme.
Poznatky pro případné opakování projektu nebo jeho pokračování:: 
Projekty jeko celky zatím neopakuji. Pokud se někdy vracíme k určitému tématu, je to většinou v jiném kontextu a tudíž to chce jiný přístup. Co se týče délky práce na projektu, osvědčila se mi doba trvání okolo jednoho pololetí.