Kabinet kuriozit
Projekt Kabinet kuriozit je jedinečný hned z několika důvodů. Závěrečná výstava, která představuje vyvrcholení dvouměsíčního školního projektu, je neobyčejná mj. svou ucelenou kurátorskou koncepcí. V prostoru, kam byli návštěvníci vpouštěni pouze po desetičlenných skupinkách, se podařilo vytvořit určitou výjimečnou a posvátnou atmosféru - přirozeně se zde v adventním
období vzájemně propojily žákovské světelné objekty, původní historické vybavení místnosti a zvláštní nalezené předměty neuměleckého charakteru.
Projekt musel být pro žáky neobyčejně přitažlivý a uspokojující (také díky
jejich účasti na realizaci a instalování výstavy.) Umožnil jim důsledně se
zabývat možnostmi práce se světlem, osvětlením a zrcadlením v mnoha podobách,
stejně jako vztahy mezi světlem, objektem a instalací. Podstatný je také zájem o fenomén kuriózního nebo neobyčejného objektu, ať už v souvislosti se současným chápáním pojmu umělecké dílo, nebo v historické souvislosti s manýristickými sbírkami umění a zvláštních předmětů.
Žáci ve věku 5-19 let získali příležitost prezentovat své práce na ucelené,
kurátorsky vytříbené výstavě pro veřejnost. To pro ně samozřejmě představuje
silnou motivaci pro realizaci dalších prací. Zároveň to žákům-autorům umožňuje
několik úrovní velmi přínosné konfrontace: s ohlasy návštěvníků výstavy,
vzájemně s jinými věkovými skupinami žáků, ale také v kontextu cizích
historických děl (původní vybavení letního refektáře františkánského kláštera v Bechyni.) Za velmi podstatné považuji propojení žákovských prací s nalezenými "neuměleckými" objekty, kdy dochází k přirozenému sblížení žáků s principem ready-made a k důležitému pochybování o významu slova umění.
ak. mal. Matěj Smetana
Kombinací obou inspiračních zdrojů vznikl tajuplný, spoře osvětlený prostor, kam byl omezen přístup návštěvníků (časově – jen jeden večer a početně – jen 10 osob na skupinku). Čímž vznikla iluze vzácného, poloveřejného a exkluzivního prostoru a návštěvník byl nucen využít jedinečné chvíle pro možné shlédnutí Kabinetu kuriozit. Zajímavé je, že návštěvníci neprotestovali a disciplinovaně vystálli dlouhou frontu. Předměty byl zaplněn prostor letního refektáře františkánského kláštera v Bechyni, součást ZUŠ. Trasa byla vyznačena stříbrným, zrcadlovým chodníkem, který odrážel nejen sporé světlo, ale také jednotlivé osoby po něm jdoucí. A opět kupodivu byla vytyčená trasa návštěvníky bez výjimky respektována. Cesta nebyla okruhem, jedněmi dveřmi se vstupovalo, jinými vycházelo. Tedy ti, kteří „již viděli“ se s těmi, kteří „zatím čekali“ nekontaktovali v jedněch dveřích.
Vnitřní prostor byl osvícen svíčkami, led diodami a UV lampou a nutil diváka „rozkoukávat se“ , tedy opakovaně zaměřovat svoji pozornost. Vystavené předměty doplnily již existující inventář místnosti (obrazy svatých františkánů, malované okenice, barokní kropenka). Vystavována byla díla dětí, ale i nalezené objekty (spálená část včelího úlu, části sošky ježíše krista nalezené na poli, apod.) či například zapůjčené kostelní svícny z 19. století.
Projekt byl realizován v adventní době a tematicky se opíral o toto období. Zabýval se světlem v domě, andělskými šaty,podivuhodnými předměty, lampičkami, panoramatickými obrázky z Betléma, ozdobami a svítícím cukrovím, tajemstvím či ozdobeným stromečkem pro jiné tvory.
Kabinet kuriozit učil nenápadným způsobem návštěvníky „dívat se“ a těšit se z viděného a nalezeného.
