Kolekce animací

Získal: 
cenu
Text kurátora: 

 

Kolegyně Zamazalová jako vedoucí týmu v přihlášce svého projektu píše: „děti přestávají být individuálními tvůrci a spolupracují ve skupině, kde si musí rozdělit role (režie, animátor, kamera, střih,...), učí se koordinovat svou činnost, konzultovat vzájemně své nápady a respektovat názor spolutvůrců." Touto větou autorka projektu shrnuje první ze dvou rovin, kterou na zaslaném souboru oceňuji - profesionálně pojatou týmovou produkci, jejíž výstupem jsou kompletní krátká filmová díla včetně ozvučení a velmi nápaditě zpracovaných titulků (Šnečci). Druhá rovina, která zasluhuje pozornost je kreativní využití předdefinovaných efektů použitého softwaru. Díky jejich spojení se zvukem totiž posouvají tvorbu z polohy samoúčelné hry a zkoušení nástrojů do polohy důmyslného utváření významu.

Dr. Vladimíra Zikmundová

Soubor šesti kratičkých animací vznikl jako první seznámení dětí s animačním programem. Děti se zabývaly různými typy animovaného filmu - od ploškové přes plastelínovou animaci  až po animaci manipulované  fotografie. Projektu se aktivně zúčastnila i dívka s Downovým syndromem, která prakticky nekomunikuje, je jí 17 let a kresebně je na úrovni 3 - 5 let, práce ji velice zaujala (animovala jednoho ze dvou šnečků). Ve věkové skladbě ji neuvádím,

Počet zúčastněných dětí: 
19
Doba trvání projektu: 
září 2009 - leden 2010
Věk dětí
Od: 
8
Do: 
13
Seznam odevzdané dokumentace: 
Jablko, Má z toho v hlavě guláš, Šnečci, Trpaslo, Tom, Black and white, 1 CD ROM
Pedagogická reflexe projektu
Uveďte inspirační zdroje, proč jste se začali zabývat problematikou projektu, co bylo pro vás významné:: 
Seminář Artamy v Polici,
animované filmy z projektu ČT "Noc filmových nadějí",
animované filmy a seriály - Pojar, Švankmajer - Možnosti dialogu, Tma, světlo, tma, …,
videoart R. Pilaře
Inovační přínos projektu podle vašeho názoru:: 
Děti přestávají být individuálními tvůrci a spolupracují ve skupině, kde si musí rozdělit role (režie, animátor, kamera, střih,…), učí se koordinovat svou činnost, konzultovat vzájemně své nápady a respektovat názor spolutvůrců.
Mapování tvůrčího procesu
Navázání na zkušenosti zúčastněných dětí:: 
Děti měly dosud zkušenost s pohyblivým obrazem minimální. Byla pro ně velká zkušenost potlačit svou touhu po sebeprosazení a podřídit se jedné autoritě, ověřily si, že jako součást tvůrčího celku mají nemenší možnost ovlivnit vznikající dílo.
Kritéria, kterými byl usměrňován proces tvorby:: 
Koordinace jednotlivých tvůrčích skupin (během výuky ve skupině 12ti dětí byly v různém stadiu zpracování 2 - 4 drobné animované miniatury 2 - 4 tvůrčích kolektivů) byla klíčová pro vedení skupiny. Limitem byl malý počet kvalitních fotoaparátů, stativů a světel. PC vybavení (3 notebooky) bylo dostačující jen zpočátku, problémy byly spíše technického rázu (špatně fungující programy, …)
Sebereflexe autora coby tvůrce:: 
Děti mají obrovskou chuť se pustit do rozsáhlejšího filmu, problémem je scénář (nabízí se jako dobré řešení animace již hotového příběhu - pohádky, básničky, písničky) než zcela vlastní text. Rozsáhlejší projekt také potřebuje velkou časovou dotaci - jeví se jako problém zaujetí všech dětí ve skupině po tak dlouhou dobu, zejména když jsou v ní i děti, které se práci s PC velice brání.
Jak proběhlo komunikační ověření?: 
Animovaná tvorba byla promítnuta rodičovské a další veřejnosti na Podvečerníčku (vystoupení žáků hud. oboru, kde jsou také pravidelně představovány práce vytvarníků - především akční tvorba, instalace apod.) a byla nadšeně přijata. Děti samy často přijdou s tím, že si animaci zkoušejí i doma - proto vidím jako důležité pracovat s programy, které jsou běžně dostupné (Windows Movie maker)
Poznatky pro případné opakování projektu nebo jeho pokračování:: 
Podaří-li se dostat do jedné skupiny děti se zájmem o digitální fotografii a práci s ní na PC, není problém zpracovat náročnější projekt.