PORTRÉT

Získal: 
cenu
Text kurátora: 

O nic nemají zájem! Je skoro nemožné přimět je k práci! Když už začnou, stejně nic pořádně nedokončí! Práci se žáky druhého stupně základní školy mohou podobné věty charakterizovat poměrně často. Komu se však podaří zaujmout děti dlouhodobým projektem, motivovat je, aby se opakovaně zabývaly týmž tématem a pronikaly tak hlouběji k jeho podstatě, ten se setká s křehkým údivem a okouzlením ze samotného bytí, s myšlenkami na hranici dětství a dospívání, s překvapivými postřehy. Oceňuji dlouhodobou motivaci a důsledné dotažení projektu Portrét.

L. Kitzbergerová

Projekt portrét navazoval v 7. třídě na několik dílčích setkání s problematikou portrétu a to hlavně setkávání se pomocí fotografie na výtvarných plenérech. Rozvíjel některé otázky, které se při práci objevovaly, otázky o identitě nás samých, o tom jací jsme, jak se ukazujeme svému okolí. Snaha o poznání sebe sama a poznávání druhých kolem nás vedla k malému projektu, zabývajícím se hlavně portrétem z pohledu vnitřního vnímání. Diskuse na téma portrét. Co to je. Jak jej vnímáme. Co si žáci myslí. Je to téma k zamyšlení? Jak se k tomu postaví. To vše práci předcházelo.

První krok – seznámení se se sebou:

Portrét konzum versus mé vnitřní já, to, co je běžné, co o mne každý ví, co by každý odhadl, vše co běžně dělám, čím se s ostatními zabývám, co chci, abych nevybočoval. Poté se zamyslet a na stejnou čtvrtku do těla jako do duše napsat to, co nikdo neví, co na sebe prozradím, co normálně nepřiznám, jak jsem se koukl/a do své duše a co jsem tam objevil/a. Nezabývat a nezdržovat se kreslením a psaním, použít svůj profil fotografovaný černobíle. Vše doplnit anonymitou obrázků a písma z časopisů.

Druhý krok byl portrét jako dotek:

Hledání výrazu, vnitřního já. Nepřemýšlet nad tím, zda umím nakreslit či namalovat portrét, nafotím fotografie, které mne podle mého názoru charakterizují, použít kopírák (ten byl mimochodem největší objev pro většinu žáků a nastalo zkoumání, co to vlastně ten kopírák je, jakou stranou jej položit na papír, a ejhle...). Kopírák byl použit hlavně proto, že nebylo účelem naučit žáky umět kreslit portrét a postavit je tak před těžký, technicky pro ně svazující problém. Šlo zejména o to, zabývat se portrétem samým, jeho výrazem, možnostmi, maskou. Hledat výraz, který vyjadřuje mé nálady, poznání, chutě, myšlení, hledat dotyk sebe sama v tom daném čase, prostoru, rozpoložení.

Třetí krok:

Fotoaparát a já, hledat myšlenku svého já. Jak vyjádřit sebe, to co je pro mne nejcharakterističtější. Zabývat se osvětlením a jeho funkcí ve fotografii a ve výrazu portrétovaného. Zabývat se kompozicí, úhlem pohledu… Zkoumat možnosti digitální fotografie.

Čtvrtý krok byla adjustace, obhájení své práce:

Vybrat podle jejich vlastního názoru nejvíce vypovídající kresby a fotografie, adjustovat je, vystavit svojí práci, vysvětlit a představit svojí práci ostatním a tím se jim představit, ukázat a taky trochu málo beze slov otevřít sám sebe pro své okolí. Po roce napsat si vzpomínku na portrét – jeden ročník, vzpomínám si s odstupem času na tuto svojí práci. Dala mi tato práce něco? Ročník, který má tuto práci na konci minulého roku za sebou, bude teprve tuto úvahu psát. Jde o nesení výpovědi té dané práce. Jde o přezkoumání komunikační účinnosti projektu.

Pátý krok:

Najít paralely v umění a kontexty v průběhu času. Uvědomit si, že se portrétem zabývalo již mnoho umělců, filozofů, lidí. Že v tom nejsem sám. Že mé pocity, s kterými jsem se setkal/a, poznali i jiní, že se nad tímto tématem zamýšleli, že já se nad tímto tématem zamýšlel/a. Hledat v knihách a na internetu. Sám se seznámit s historií portrétu. (Nejvíce žáci nacházeli spojitosti s A.Šimotovou,....)

Počet zúčastněných dětí: 
32
Doba trvání projektu: 
Dvě hodiny týdně po dobu tří měsíců
Věk dětí
Od: 
12
Do: 
13
Seznam odevzdané dokumentace: 
Kniha PORTRÉT
CD PORTRÉT - formát PDF
Pedagogická reflexe projektu
Uveďte inspirační zdroje, proč jste se začali zabývat problematikou projektu, co bylo pro vás významné:: 
Žáci se setkali s tvorbou jiných umělců (Řecké nástěnné malby – Pompeje, Leonardo da Vinci; Studie k Madoně, Michelangelo; Duše odsouzeného, Rembrandt; Autoportrét, William Hogart; Portrét 6 sluhů, J. Anderle; Proměny, A. Warhol; Autoportét, Duchampe; S mým jazykem v mé tváři, A. Šimotová - několik portrétů - masek, J.W. Draper; Portrét sestry Dorothy, M. Stibor - High-key portrét, Miroslav Hák; Hlava, M. Stibor; Zuzana, obrysově bohatá kresba pomocí blesku, Man Ray; portrét dívky, autoportrét, techniky nasvícení a práce se světlem ve fotografii, fotografie publikované v časopisu Fotolife – MUDr. J. Srpa, J. Zeithammerová, Ing. V. Souralová, A. Romanová) a druhý ročník, který toto téma prožil, se seznámil i s prací spolužáků starších.
Mnoho lidí v dnešní době nasadí masku ve chvíli, kdy odcházejí z domova. Zavřou dveře a zavřou i sami sebe. Snažíme se neukázat, co jsme zač a tak nás mnohdy naše okolí nezná a vnímá tak, jak bychom si mnohdy zasloužili. Pokusit se sám sebe představit jinak a nechat své spolužáky alespoň trochu nahlédnout pod povrch, nechat spolužáky se na mne podívat, všimnout si mne, vidět mne novýma očima.
Inovační přínos projektu podle vašeho názoru:: 
„V kreslení jsem našla sama sebe a uvědomila jsem si, že je lepší se smát, i když mi je smutno a mám spoustu problémů. Jsem ve třídě, mezi tou naší bandou, a to proto, že všichni ty portréty viděli a hodně pochopili a začali se taky chovat jinak. Tím, jak to viděli všichni – kamarádi, učitelky – byl to pocit úlevy.“ (Tereza Martincová, nyní 9. třída) Poznání sebe sama, zamyšlení se nad sebou, hledání nových souvislostí svého já, vnímání sebe sama. Nutnost se nad sebou i kriticky zamyslet a necouvnout, jelikož jakákoli povrchnost je na výsledné práci okamžitě vidět a nedá se to jakkoli zakamuflovat.
Mapování tvůrčího procesu
Navázání na zkušenosti zúčastněných dětí:: 
Projekt portrét navazoval v 7. třídě na několik dílčích setkání s problematikou portrétu a to hlavně setkávání se pomocí fotografie na výtvarných plenérech. Rozvíjel některé otázky, které se při práci objevovaly, otázky o identitě nás samých, o tom jací jsme, jak se ukazujeme svému okolí.
Kritéria, kterými byl usměrňován proces tvorby:: 
Proces tvorby byl usměrňován v návaznosti na kompetence obsažené v RVP. Základními kritérii byly kompetence k učení – kde se žáci učí samostatně pracovat, experimentovat, zhodnotit svoje pokroky, kriticky posuzovat svoje výsledky, vyvozovat závěry pro využití ve své tvorbě. Kompetence komunikativní – žáci by měli chápat učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy, jako možnost své komunikace se světem. Kompetence sociální a personální - spoluvytváří vstřícnou a podnětnou atmosféru pro tvorbu, při závěrečné prezentaci a obhajobě práce je základním kritériem respektování a tolerování odlišných názorů a interpretací. Kompetence občanské - vedeme žáky uvědomovat si sebe samého jako svobodného jedince, aktivně překonávat životní stereotypy a obohacuje svůj emocionální život. Kompetence pracovní – jakým způsobem si organizují vlastní práci a jak přijímají zodpovědnost za svojí práci.
Sebereflexe autora coby tvůrce:: 
Položené otázky, jak se zapojí do práce, jak vnímají sama sebe, jestli o sobě jsou schopni něco říct jinak, zdali chtějí se zabývat sebou, byly podle mého názoru nad očekávání splněny.
Jak proběhlo komunikační ověření?: 
Po ukončení práce vybrali žáci podle vlastního názoru nejvíce vypovídající kresby a fotografie, adjustovali je a svojí práci vystavili v prostorách školy, vysvětlili a obhájili svojí práci ostatním a tím ji představili ostatním. Po roce byli žáci požádáni, aby napsali vzpomínku na portrét podobou eseje. Hlavní otázky - vzpomínám si s odstupem času na tuto svojí práci. Dala mi tato práce něco? Výsledky jsou patrné v knize, která spojením daných esejů a prací vznikla. Dalším krokem bylo zařazení výsledných kreseb do výstavy prací našich žáků ve výstavní síni Novodvorská. Zde se setkaly s velkým ohlasem a uznáním.
Ano a ne
Ohlédnutí
Kuk
Skromnost