Projekty 2023

Prvotní myšlenkou byl přiblížený monochromatický obraz. Něco blízkého... Hodně zblízka… Tak, že skutečnost ztratí rysy a stanou se z ní body. Technika Grisaille a práce s nebarvou jako takovou. Osobní škála šedi. Náhrady barevného tónu. Kladli jsme šeď do čtverců v takové škále, kterou nám ruce, oči a rozum dovolily. Technické cvičení se stalo součástí úkolu. Prvním krokem. Krok, je využitý ke vzdálenému cíli. Je totiž přes subjektivní technickou propast klíčem k úkolu. Tak blízko... Babička peče koláč, ale už nám ho upéci nemůže. Koláč milujeme. Je nám blízko, ale už ho nemůžeme mít. Každý sám převrátil ve vlastní téma tuto myšlenku, na svou osobní. Můj obraz a pak... Společné dílo. Celek od každého, koláž děl pak vytvořila společné. Daleko a blízko na velké kostce. Je tam něco, co je mé, ale i tvé, tím je mi to blízké a přitom vzdálené. Některým je bližší osobní. Jiným zas společné. To je na svobodě každého. Střední kostky jsou jiné. Každý autor jeden sám má svou stranu krychle. Je jen jeho, ale tvoří dílo společné. Daleké i blízké. Nejbližší je jen mé? Ti mají kostku malou. Jen svou. Je ale součástí daleko většího celku. Kompozice, procesu, myšlenky. Kostky mají různé velikosti. Protože co je blízko, je větší, co je daleko, je menší. Přesto co je vzadu a je menší, je i osobní a subjektivně větší. To velké. To je to společné - daleké i blízké... Já? Já jsem jen váš průvodce. Váš učitel. To, co je vám daleké a blízké je ve vaší svobodě.